Nepodvedeš

 

Sedím na baru v jednom méně známém nočním klubu. Mám na sobě krátkou, černou, přiléhavou sukni a červený croptop. Dunivá, taneční hudba pomalu rezonuje celým mým tělem. Chodím sem již přes týden a vyčkávám, co se bude dít.

Do tohoto klubu zavítají pouze dva typy mužů: první jsou ti, kteří mají vysoké postavení a chtějí známost na jednu noc, za kterou nebudou muset platit. Druhý typ mužů je pro mě zajímavější. Jsou to ti, kteří chodí pravidelně, doma mají manželku a několik dětí. Vždy si najdou dívku, která je o mnoho let mladší a nezkušená a stačí jí pouze to, že za ni daný muž zaplatí. Takové mladé ženy jsou velmi často opilé, nebo užily určité zakázané látky. Experimentují se svým mládím a zkoušejí, kam až mohou zajít. Nedomýšlí důsledky.

Takové dívky sem chodí za vzrušením a alkoholem. Nikdo se zde neptá, kolik vám je let. Stačí hezký úsměv, velký výstřih a prvního panáka máte na účet podniku. Následně se s kamarádkami usadíte a máte sedmdesátiprocentní šanci, že vám do vašeho nápoje hodí přitažlivý dealer nějakou tu dobrotu, kterou jste si neobjednala. V lepším případě si s vámi někdo zatancuje, bude nějaké to intimní sblížení na toaletách, s vaším svolením, a pak vám zavolají taxi. V tom horším a pravděpodobnějším případě, skončíte ve voze nějakého chlípníka, který se na váš souhlas neptá. Jednoduše vám pošle několik podniků a počká, až odejdete z budovy. Možná vám nabídne odvoz domů, ale spíše vás jen popadne za ruku a odtáhne tam, kde není velká koncentrace lidí. Užije si s vámi, půjčí vás pár kamarádům a potom zanechá u popelnic či pohozenou někde ve škarpě. Dál už se o vás nezajímá.

Problémem je, že vám tohle nikdo neřekne. Žádný člověk nerozdává brožurku s osvětou týkající se zastrčených klubů. Neinformují vás o tom, co se může stát a na co si dát pozor. Spoléhají na váš selský rozum a na fakt, že se takovým klubům raději vyhnete. Jako by nikdo nechápal, jak fungují mozky mladých lidí.

A proto jsem tu já. Je pravdou, že ani já nerozdávám žádné brožurky nebo mapky města s bezpečnějšími kluby, než je tento. Dělám něco mnohem lepšího. Sleduji a napravuji hříchy, které muži na mladých dívkách páchají. Svým jednáním zajišťuji, že se to již nikdy nestane.

Konečně jej zahlédnu vcházet do místnosti. Má na sobě černé džíny a bílé tričko. Dochází sem pravidelně každý druhý den v deset čtyřicet pět. Rozhlédne se po místnosti a zamíří k baru, u kterého objedná drink nějaké blondýnce. Přesně z toho důvodu mám dnes věrohodnou paruku a modré kontaktní čočky.

Chytil se a já ho vidím, jak kráčí k baru s upřeným pohledem na mě. Posadí se o dvě židle dál a přivolá si barmana. Ten přede mě postaví drink a kývne jeho směrem. Já se připitoměle usměji a zamávám na znamení díků. On se usměje a pozvedne svůj drink. I já zvednu svou orosenou skleničku a kývnu hlavou. Kontakt úspěšně navázán.

Jmenuje se Matt a již několik dní ho mám ve svém hledáčku. Pracuje v obchodním domě jako zástupce ředitele. Tuto pozici zdědil po svém otci, který před rokem zemřel. Mattovi je třicet jedna let. Má manželku, se kterou se oženil po dvou letech chození a nyní jsou ve sňatku přes sedm let.

Jeho žena, Emily, je na mateřské dovolené se třetím dítětem. Od doby, kdy se vzali, Emily nepracuje. A ano, vzali se jen proto, že se Mattovi podařilo zasít sémě do její dělohy. Myslím si, že jinak by s ním tak krásná žena, jako je Emily, již dávno nebyla.

Z důvěryhodných zdrojů vím, že ona dítě nechtěla, ale Matt ji přiměl si dítě nechat. Hned po rozhovoru o možném potratu zavolal jejím věřícím rodičům a ti se již postarali o to, aby na zákrok nešla.

Její manžel je bohužel pro ni a jejich děti velký sráč. Veškeré úspory, které Emily měla, jí sebral a dává jí pouze tolik, aby mohla nakoupit potřebné věci pro jejich děti. Vše mu musí dokládat účtenkami z obchodů. Pro ránu také nejde daleko.

Znám jeho denní rutinu. Vím, kam chodí na oběd, kdy chodí cvičit i to, že sexuálně obtěžuje své kolegyně. Je to součástí mé práce.

„Ahoj,“ osloví mě a přisedne si na vedlejší židli, „chutná ti drink?“

Zachichotám se a vzbudím v něm tak dojem, že mám již dostatečně upito. Myslí si tak, že to se mnou bude lehké. V takovémto stavu si mě přeci může rovnou odvést domů.

„Chutná,“ odpovím nakonec a jemně se dotknu jeho trička, „děkuji.“

„Jak se jmenuješ,“ zeptá se mě a pokusí se tak navázat bližší kontakt.

„Kate,“ pronesu jemným hlasem.

„To je ale náhoda. Kate je mé oblíbené jméno,“ pronese a pokyvuje hlavou. Vím to. I to jsem si předem zjistila.

Já se znovu jen usměji a zamrkám na něj. Zkusí mě pohladit po ruce a já neucuknu, i když bych chtěla. Prohlíží si mě od vlasů až po konečky prstů na nohou a zvažuje, zda mu za to stojím. Vím dříve než on, že ano. Jsem přesvědčená, že dnešní večer bude úspěšný.

Nabídne mi tanec a já s ním souhlasím. Vrtíme se do rytmu hudby schovaní v davu lidí. Cítím, jak jeho ruce putují po mém těle. Dostanou se i tam, kam by neměly. Občas mi do ucha říká laciné lichotky o tom, jak krásná a dokonalá jsem. Jak mi to moc sluší. Je v mé těsné blízkosti, abych slyšela jeho slova.

Po chvíli se vracíme k baru a on mi nabídne, zda bych nechtěla vidět jeho auto. Zmíní se o tom, že stálo stovky tisíc, aby dal na odiv své bohatství. Souhlasím a on mávne na barmana, který mu podá účet.

„Zaplatím za oba,“ řekne s úsměvem.

„To nejde,“ na oko mu oponuji.

„Ale jde. Však ty najdeš způsob, jak mi to oplatíš,“ jeho hlas je tak chlípný, že se mi z toho zvedá žaludek. Musím se soustředit na to, proč toto vlastně dělám. Tato myšlenka mě uklidní a já nechám jeho paži, aby se obmotala kolem mého pasu.

Když vyjdeme z baru, odvede mě ke svému autu. Dělám překvapenou a chodím kolem auta. Parkuje asi sto metrů od budovy na odlehlejším místě. Ujistím se, že jsme sami, a když se ke mně nakloní a začne mě líbat, vytáhnu stříkačku s uspávací látkou, zabodnu mu ji do krku a on se ode mě vyděšeně odtáhne.

Něco zamumlá a následně upadne na zem. Jsem pevně přesvědčená, že to bylo něco ve smyslu: Co to kurva děláš? Z malé kabelky, která se mi doposud pohupovala na pravém rameni, vytáhnu tlačítkový telefon s předplacenou kartou. Prozvoním jediné uložené číslo a vyčkávám na své spolupracovníky, kteří do dvou minut dorazí.

Černá dodávka s vymyšlenou poznávací značkou otevře své dveře, z nichž vystoupí dva muži s kuklami na obličeji. Popadnou omráčené tělo muže a vtáhnou ho do vozu. Nastoupím za nimi a do minuty jsem již na cestě pryč.

V autě vyndám baterku z telefonu, vyjmu z něj i kartu a rozlomím ji vejpůl. Telefon podám muži, který je na sedadle spolujezdce, a ten ho vloží do sklenice s bělidlem.

„Vše proběhlo podle plánu,“ podám hlášení a poté už nikdo nepromluví. Po půl hodině jízdy dorazíme do opuštěné továrny, kde na nás čeká doktor. Matta společnými silami připoutáme k lůžku a doktor mu odebere vzorek krve. Zjišťuje, jak vysokou má hladinu alkoholu v krvi, aby mohl naplánovat operaci.

Usměje se na mě, když mu řeknu, že přijel autem a skleničky s drinkem se téměř nedotkl. Pokývá hlavou a dá mi tak najevo, že jsem opět odvedla dobrou práci. Posadím se vedle lůžka a sleduji, jak mužova hruď pravidelně klesá a stoupá. Jeho krevní skupina je A a je RH pozitivní.

„Za šest hodin provedeme operaci,“ prohlásí doktor, „informujte o tom převozníka a připravte chladící boxy. Dále mi přineste podrobný soupis orgánů, které je potřeba vyjmout.“ Pokývám hlavou a společně s muži z dodávky se dám do práce.

Když se vrátím zpět k doktorovi, vidím, že Matt má přelepená ústa kobercovou páskou. Již přišel k sobě a cuká rukama. Musím se zasmát, protože tento výjev vidím často. Každý, kdo se k nám dostal, se vždy snaží až do poslední chvíle vysvobodit.

Líbí se mi dívat se, jak jim pomalu dochází bezvýchodnost situace. Uvědomují si, že se z toho již nedostanou, v duchu si kladou otázku „proč zrovna já?“ a pomalu se jich začíná zmocňovat beznaděj. Takový pohled je k nezaplacení.

Přijdu k němu blíže a nakloním se nad něj tak, aby se mi díval do očí. Jsem stále oblečená v tom samém, co jsem měla na sobě v klubu.

„Žil jsi špatný život, Matte,“ říkám tlumeným hlasem, tato chvíle patří pouze nám dvěma, „podváděl jsi, ubližoval jsi a prováděl mnoho dalších nechutností. Nejsi dobrý člověk. Nyní dostáváš druhou šanci. Na světě je mnoho lidí, kteří vedou dobrý a čestný život, ale bohužel potřebují pomoc. Zasáhly je různé nemoci a strasti. Ty se můžeš radovat, Matte. Dostáváš šanci se vykoupit ze svých hříchů. Máš nyní možnost někomu pomoci a odčinit tak své hříchy. Vím, může tě mrzet, že to již neuvidíš, ale věř mi, je to tak lepší.“

Každé své slovo pronáším s úsměvem od ucha k uchu. Jeho vykulené oči na mě zírají a já v nich vidím strach. Je vyděšený.

Z jeho úst by se zajisté ozývaly prosby o propuštění a prasprosté výmluvy o tom, jak se polepší. Plané sliby, že se stane lepším člověkem, milujícím a věrným. Nic z toho by však nebyla pravda.

Odstoupím od lůžka a podám doktorovi seznam položek, které je potřeba získat. Plíce, srdce, ledviny, játra, kožní tkáň, krev, to vše pro lékařské zařízení. A potom jsou tu kuriozity pro naše věrné sběratele a sponzory, kteří požadují různé věci, například části obličeje nebo prsty na horních i dolních končetinách.

Doktor jen pokývá hlavou a vezme si do ruky skalpel. Na skladě již nemáme žádná analgetika na tlumení bolesti ani uspávací látky. Operace se tedy musí uskutečnit při vědomí. Přistoupím ke kazeťáku a pustím Mozartovu Malou noční hudbu, aby se doktorovi lépe pracovalo.