Příběhy Leny Šulákové

Stačí jeden pohyb ruky a všichni přítomní přede mnou pokleknou. Každý z nich ke mně vzhlíží a touží po tom, stát se mnou. Líbí se mi to. Ta moc, kterou mám nyní v rukou, je opojná a dává mi pocit nedotknutelnosti. Projdu se po ochozu a dívám se na členy mé smečky. Lehce se usměji a pokývnu hlavou na znamení, že již mohou vstát, a najednou jsou všichni v pozoru. Nikdo z přítomných by nyní neřekl, že jsem býval kluk z ulice, který hledal drobné na chodnících, aby si mohl koupit rohlík k svačině, protože jeho matka byla prostitutka a otec feťák. Vždy jsem věděl, že jednou budu někdo. Byl jsem chytřejší než ostatní, a i přes můj menší vzrůst jsem si vypěstoval značnou autoritu. Tam, kde ostatní používaly pěsti, já použil svůj mozek k tomu, aby se prali o mou přízeň. Svou schopnost hýbat s lidmi jako s šachovými figurkami jsem objevil až v pubertě. Nebyl jsem žádný lev salónů, ale dokázal jsem odhadnout, po čem která dívka touží. Stačilo mi pá...

  Marcela a její syn Aleš seděli v obýváku na gauči. V klidu popíjeli čaj a Aleš něco vyhledával na telefonu. Bylo pět odpoledne, když se Dušan, hlava rodiny, vrátil domů z práce, stále ještě oděný v montérkách. „Co bude k večeři?“ zahlaholil muž, aniž by pozdravil. „Co si tam najdeš,“ odvětila žena suše. Dušan nakoukl do obýváku. „Ty ani nepozdravíš svého tatínka?“ zamrkal na syna. Ten však neodpověděl, pouze natáhl ruku a vytvořil z dlaně pomyslnou mističku. Otec protočil panenky a vytáhl z peněženky pětistovku, kterou synovi neochotně vložil do dlaně. „Znáš naši dohodu, táto,“ řekl syn a probodl svého otce pohledem. „Včerejší eskapáda byla za příplatek.“ „Náhodou, včera jsem byl jako myška. Ani tvou matku jsem nevzbudil,“ bránil se Dušan, ale přesto vytáhl ještě druhou pětistovku. „To, že jsem ti neodpověděla na tvoje opilecké „chro chro“, neznamená, že jsi mě neprobudil,“ ozvala se žena. Dušan si povzdechl a podal peníze i jí. „Víš, jak je trapné vysvětlovat ...