Příběhy Leny Šulákové

Dělám to pro tebe. Možná si to teď neuvědomuješ, ale jednou to pochopíš, to mi můžeš věřit. Jsi špinavá a tvé vychování je příšerné, proto je ve tvém zájmu, abych tě napravil. Když jsme spolu začínali chodit, byla jsi milá, měla jsi přehršel energie a úsměv, který srazil do kolen nejednoho muže. Proto jsem si tě vybral. Zaujala jsi mě na první pohled, proto jsem tě pozval na kávu. Souhlasila jsi, protože jsem byl milý a pozorný. Chodili jsme na procházky a já ti nosil dárky, abych si tě k sobě uvázal. Nesmírně sis toho vážila. Dělal jsem ti radost a na každé schůzce jsem tě něčím milým překvapil. Netlačil jsem na pilu a nebyl jako ostatní kluci, kteří se o tebe snažili, stal jsem se pro tebe výjimečným. Na páté schůzce jsem tě zlehka chytil za ruku a ty jsi mi věnovala jeden ze svých nadšených úsměvů. Poprvé jsem tě políbil na desáté schůzce. Čas prvního pozvání k tobě domů a naše první milování jsem nechal zcela ve tvé režii. To mě ve tvých očích udělalo laskavým a citliv...

Stačí jeden pohyb ruky a všichni přítomní přede mnou pokleknou. Každý z nich ke mně vzhlíží a touží po tom, stát se mnou. Líbí se mi to. Ta moc, kterou mám nyní v rukou, je opojná a dává mi pocit nedotknutelnosti. Projdu se po ochozu a dívám se na členy mé smečky. Lehce se usměji a pokývnu hlavou na znamení, že již mohou vstát, a najednou jsou všichni v pozoru. Nikdo z přítomných by nyní neřekl, že jsem býval kluk z ulice, který hledal drobné na chodnících, aby si mohl koupit rohlík k svačině, protože jeho matka byla prostitutka a otec feťák. Vždy jsem věděl, že jednou budu někdo. Byl jsem chytřejší než ostatní, a i přes můj menší vzrůst jsem si vypěstoval značnou autoritu. Tam, kde ostatní používaly pěsti, já použil svůj mozek k tomu, aby se prali o mou přízeň. Svou schopnost hýbat s lidmi jako s šachovými figurkami jsem objevil až v pubertě. Nebyl jsem žádný lev salónů, ale dokázal jsem odhadnout, po čem která dívka touží. Stačilo mi pá...

  Marcela a její syn Aleš seděli v obýváku na gauči. V klidu popíjeli čaj a Aleš něco vyhledával na telefonu. Bylo pět odpoledne, když se Dušan, hlava rodiny, vrátil domů z práce, stále ještě oděný v montérkách. „Co bude k večeři?“ zahlaholil muž, aniž by pozdravil. „Co si tam najdeš,“ odvětila žena suše. Dušan nakoukl do obýváku. „Ty ani nepozdravíš svého tatínka?“ zamrkal na syna. Ten však neodpověděl, pouze natáhl ruku a vytvořil z dlaně pomyslnou mističku. Otec protočil panenky a vytáhl z peněženky pětistovku, kterou synovi neochotně vložil do dlaně. „Znáš naši dohodu, táto,“ řekl syn a probodl svého otce pohledem. „Včerejší eskapáda byla za příplatek.“ „Náhodou, včera jsem byl jako myška. Ani tvou matku jsem nevzbudil,“ bránil se Dušan, ale přesto vytáhl ještě druhou pětistovku. „To, že jsem ti neodpověděla na tvoje opilecké „chro chro“, neznamená, že jsi mě neprobudil,“ ozvala se žena. Dušan si povzdechl a podal peníze i jí. „Víš, jak je trapné vysvětlovat ...

  Archer seděl za volantem, jako každý jiný večer. Roky, které takhle trávil, dávno přestal počítat. Podíval se do zpětného zrcátka, aby zkontroloval, že je sedačka pro dalšího zákazníka čistá, i přesto, že ji ten večer čistil třikrát. Hlasitě si povzdechl. Čekání bylo na jeho práci nejhorší. Někdy projezdil celou noc, jindy jich bylo jen pár. Nikdy dopředu nedokázal odhadnout, která z těchto variant bude na pořadu noci. Zrovna když začínal bloudit ve svých myšlenkách, někdo vzal za kliku zadních dveří. Byl to muž ve středním věku. Měl černé rozčepýřené vlasy, jimiž se sem tam prolínaly stříbrné melíry. Na sobě měl bílou košili s rozepnutými třemi knoflíky a černé kalhoty. Zdálo se, že právě přišel z nějakého večírku. Vpotácel se na zadní sedadlo a vypadal, že dost přebral, ostatně jako většina Archerových zákazníků. Málokdy narazil na někoho, kdo nebyl v takovém stavu. Muž se opřel o opěrku a pravou dlaň si položil na zpocené čelo. Archer nastartoval auto...