Písemná práce

Jen co se ozve školní zvonek, srdce každého žáka bije na poplach.  Vyučující se stává neporazitelným superhrdinou, se sluchem netopýra a zrakem sokola. Je vyzbrojena svou majestátní, červenou propiskou. S jejím vstupem do třídy se všichni automaticky postaví do pozoru, záda mají rovná jako pravítka, a v tichosti sledují, jak se učitelka usazuje na svůj trůn v podobě pojízdného křesla za katedrou. V době písemných prací oplývá nadpřirozenou silou. Žákům stékají kapičky potu po čele a byť jsou zapřisáhlými ateisty, modlí se ke všem bohům, které kdy člověk v historii zmínil. Někteří apelují na Poseidona, aby vzal písemky s sebou na nejhlubší dno oceánu, jiní zas doufají, že Šiva vyslyší jejich nářky a zničí celé universum, než stihnou odpovědět.

Všichni si, podle rad, nejdříve přečtou zadání, která jsou pro ně srozumitelná asi tak, jako Klingonština pro fanouška Star Wars, a začíná je jímat panika. V daný okamžik se třída rozdělí. Na jedné straně sedí ti, kteří věří, že vědí. Na druhé ti, kteří vědí, že nevědí, a v neposlední řadě je zde pár jedinců, kteří hned pod své jméno píšou epitaf. Všichni doufají v zázrak, v podobě pěti bodů, jež by je zachránil před zkázou rudého čísla pět. Ve chvíli, kdy si učitelka posune brýle na nose a oznámí, že zbývá poslední minuta, chaos vrcholí. Začíná horečné gumování správných odpovědí a psaní zmatečných nesmyslů. Jaký je vzoreček pro výpočet rychlosti? Odpověď: slon.

Jakmile zazvoní, učitelka vstane a vybere písemné práce. Za zvuků písně „Teď královnou jsem já,“ a s blahosklonným výrazem, který naznačuje, že si příští rok budou muset žáci hledat kamarády o třídu níž. Jelikož je poslední hodina, pár jedinců se plazí po kolenou ke katedře a žadoní o shovívavost a okamžitou opravu testů, aby zjistili, jak na tom jsou. Učitelka, potěšená svou chvilkou slávy, svolí a zahajuje vlastní „Hladové hry“ v podobě oprav. Kolem katedry se formuje skupina, jež s klidem veverky na opiátech, analyzuje její výraz. Když se zamračí, několik žáků omdlí, ale nikdo se neodváží přivolat zdravotnici, neboť vyrušit učitelku při opravování, se rovná sebevraždě. Všichni netrpělivě přihlíží, jak se hrot červené propisky přibližuje a vzdaluje k právě opravované práci. Vyučující schválně opravy protahuje a když práci dokončí, několik žáků již sedí na katedře a snaží se rozluštit, zda podpis na testu s jedničkou, náhodou nepatří jim. Učitelka se tváří zklamaně a jedno dítě dostane infarkt. „Ve známkování jsem byla moc mírná, všichni máte za jedna, příště přitvrdím,“ pronese. V danou chvíli žáci vyskakují na lavice, tancují oslavné tance a třídou se rozeznívá zvuk vystřelených konfet. Do dalšího testu je jejich existence zachráněna.