Člověče, pozlob se!

 

Páteční večer přichází a s ním i konejšivý odpočinek po vyčerpávajícím pracovním týdnu. Malé děti jdou poslušně do peřin dříve, aby svým rodičům dopřály chvilku klidu a soukromí. Zatímco náctileté dívky vyráží za zábavou do knižního klubu nebo na kurz vyšívání, dospívající chlapci ukájí své potřeby plněním domácích prací či dobrovolným studiem poezie.

Mladý, zamilovaný a bezdětný pár se chystá oslavit nadcházející volno uspokojující partnerskou aktivitou: hraním deskové hry. Výběr dnešního večera se stává osudovým. Dívka se rozhodla otestovat pevnost jejich vztahu. Na stůl pokládá hru, jež rozhodne o tom, zda jsou jako pár kompatibilní a vydrží spolu navěky. S důležitostí císařovny pokládá na stůl hru, jež rozhodne o budoucnosti vztahu. Člověče, nezlob se!

Jen co její partner vidí slova tištěná na staré kartonové krabici, jeho čelo se orosí. Sáhne po křížku na krku a hledá svěcenou vodu, aby zahnal zlé démony, kteří toto prokleté dílo doprovázejí.

Po vysvěcení celého bytu proti zlým silám, řádné modlitbě o spásu duše a přesvědčování partnerky, aby hru opět schovala, je zřejmé, že není úniku. Hladové hry začínají.

S vážností pana Spocka rozmísťují partneři figurky na herní desku. Venku začíná bouře, která podkresluje již tak ponurou atmosféru. Dívka se rozhodne, že k takovému okultismu bude lepší zhasnout a zapálit svíčky. Deska, vyzařující temnější energii než tabulka Ouija, netrpělivě poskakuje na stole.

Mladý muž má první tři hody. Sestava čísel je však neúprosná – šestka nepadla ani jednou. S třesoucíma se rukama podává kostku dívce a mumlá exorcistické formule, zatímco sleduje, jak jeho partnerka též nemá štěstí. Po deseti dechberoucích minutách marného házení se konečně dívce poštěstí a první figurka táhne do boje. Štěstěna se usmívá i na muže, a i on zahajuje útok. Marně se snaží dohnat první figurku své partnerky a když sleduje, jak figurka jeho vyvolené dorazí do domečku, ze srdce jí to přeje. Nejímá se jej zlost a ani náhodou nechce strhnout herní desku ze stolu a vyhodit ji z balkonu.

Hra pokračuje. Jedna figurka střídá druhou, a zatímco dívka shazuje partnerovi figurky jako by to byly zbylé drobky po jídle, on se modlí, aby nebyl donucen zkřivit vlas té její. Když to zvládne a osud mu bude přát, bude za chvíli konec a on v klidu ochutná první kulinářské počiny své milé. Vypouští tedy kostku z dlaně a každé odražení kostky od stolu doprovází úder jeho srdce. Zrak partnerů spočine na ďáblově čísle tři, které jejich vztah právě odsoudilo ke smrti. Mladík je nucen vyhodit poslední figurku své partnerky před domečkem a jeho osud je tak zpečetěn.

Hra končí a jejich vztah také. Dívka s pláčem utíká od stolu do ložnice. O dvacet minut později se vrací v černé pohřební róbě s taškou v ruce. Mladík se vrhá k jejím nohám a prosí o odpuštění, avšak dívka je neoblomná. Odemyká vstupní dveře a vyhazuje tašku s partnerovými věcmi na chodbu. Mladík, za zvuku deště bubnujícího na střechu a tónu písně „True Colors“ byt opouští.

Hra opět dosáhla svého.