Zrcadlo
Má rodina se vždy zabývala starožitnostmi. Naše vila na předměstí byla od přízemí až do třetího patra naplněna všemi možnými předměty s dávnou historií. Otec na burze vydělával víc, než jsme potřebovali, a matka tak mohla přihazovat na aukcích a shánět vzácnosti, které si nesly svůj příběh s sebou. V domácnosti, kde nebylo místa pro obyčejnost, se u nás nikdy nenacházela lampička z velkoobchodu, nýbrž první lampa, která byla v dějinách lidstva vyrobena. Na jídelním stole se majestátně tyčila viktoriánská váza a v obývacím pokoji stálo křeslo z nedalekého panství. V celém domě byl od mého raného věku zákaz sahat na věci ve vitrínách. Se sestrou jsme si do domu nesměli zvát kamarády, protože se naši rodiče obávali, že by mohli něco rozbít, či ukrást. Náš dům tak zel prázdnotou až na čtyři dny v roce. Pokaždé, když se mělo roční období, uspořádali moji rodiče snobský večírek, kde se chlubili svým vybavením a dávali svůj život na odiv. Tyto slavnostní večery jsem nesnášel. Rodiče nás o