Chtěný
Petr se narodil přesně o čtyři roky, třicet dva dní, sedm hodin a dvanáct minut dříve než já. Pamatuji si, jak ho moje máma jednou označila za nehodu, která se stala po jedné lahvi Jacka Danielse a brku. Tehdy jsem byl malý a nechápal jsem, co přesně tím myslela, ale v hlavě mi utkvělo jedno jediné slovo: nehoda. Já oproti tomu byl chtěný. Byl jsem, jak by někdo řekl, vymodlené dítě, které podle mého dědy na zem seslal sám Bůh. Já osobně si myslím, že zrovna ten s mým zrozením neměl nic společného. Moji rodiče se Petrovi vždy více věnovali, protože potřeboval speciální péči. V jeho pěti letech mu byl diagnostikován elektivní mutismus s mentální retardací a rodiče se mohli přetrhnout, aby mu maximálně pomohli. A když si měli rodiče vybrat mezi poskytnutím pomoci mně nebo Petrovi, vždy si vybrali Petra, protože já ji podle nich nepotřeboval. Byl jsem pro ně výjimečný a postradatelný zároveň. Tuto skutečnost jsem začal vnímat v předškolním věku. Tehdy mi...