Karavan
Bylo něco kolem půl čtvrté ráno, když Kláru probudil hluk z kuchyně. Zhruba před týdnem se s matkou přestěhovaly do polorozpadlého karavanu na kraji města. Vyhlédla z malého okénka, jen aby zjistila, že je venku stále tma. Její hlava opět klesla na polštář a Klára zavřela oči. Ozvala se další rána, jíž následovala ještě jedna, tentokrát silnější než ta předešlá. Každý zvuk jako by se přibližoval k místnosti, kde spala. Začala se modlit, aby za dveřmi nestál poslední matčin dealer, kvůli kterému byly nuceny opustit původní domov. Poslední zvuk, jež se ozval z chodby, se podobal tříštící se sklenici, která byla velkou rychlostí vržena na dveře jejího pokoje. Nyní byla Klára zcela vzhůru. Dokázala sesbírat poslední zbytky odvahy a vydala se ke dveřím. Na chodbě panovala tma, přesto by však přísahala, že mezerou pod dveřmi jejího pokoje, pronikal slabý paprsek světla. Zmáčkla vypínač a ke svému překvapení zjistila, že na zemi nic není – žádná rozbitá sklenice, ani nikdo, kdo by ji mohl ohr...